Julius Zeyer

Julius Zeyer|group="pozn."}} (26. duben 1841 Praha29. ledna 1901 Praha) byl český prozaik, dramatikbásník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratrem byl novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla.

Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ Získáno z Wikipedie
Zobrazuji 1 - 3 z 3 pro vyhledávání: 'Zeyer, Julius, 1841-1901', doba hledání: 0,02 s.
Vyhledávací nástroje: RSS Poslat e-mailem